Přestože papillon vypadá křehce, musím říct, že přece jen pořád zůstává poměrně silným, zdravým a odolným plemenem a netrpí ve zvýšené míře žádnými civilizačními nemocemi. V populaci plemene se sleduje výskyt dvou dědičných onemocnění a to luxace patelly (LP) a progresivní retinální atrofie (PRA). Na obě onemocnění je možné pejska nechat otestovat rychle, snadno, zcela bezbolestně a bez použití narkózy. Vyšetření provádí specializovaní veterinární lékaři, jejichž seznam je možné najít na stránkách Komory veterinárních lékařů.

Luxace patelly

Patella, nebo-li čéška, je kůstka, která je součástí kolenního kloubu. Patella je za normálních okolností pevně ukotvena ve žlábku tvořeném okolními kostmi a přidržována na svém místě pomocí šlach a vazů. Luxace patelly znamená nepřirozený pohyb ("vykloubení do strany") této kosti a špatné fungovaní kolenního kloubu. K luxaci patelly může docházet v různém rozsahu a podle toho je také rozlišen stupeň postižení. Zcela zdravý a přirozeně fungující kloub je hodnocen jako stupeň nula. Další stupně již nejsou v pořádku a v různém rozsahu omezují pejska v normálním pohybu.

Stupeň I: V tomto případě může být patella vytlačena ze žlábku silou, ale po uvolnění tlaku skáče ihned do normální pozice zpět. Toto stadium nezpůsobuje žádné klinické příznaky, pejsek může vést normální aktivní život a většinou nedochází ke zhoršování stavu.
Stupeň II: Patella je po většinu času ve žlábku, ale občas spontánně vyskakuje. To nastává obvykle při zátěži a je to doprovázeno typickým klinickým příznakem, kterým je krátké poskočení psa po třech končetinách, kdy na jeden nebo více kroků drží zadní tlapku s luxovanou patellou ve vzduchu.
Stupeň III: V tomto případě je patella trvale mimo žlábek a lze ji tam vrátit pouze působením zevního tlaku. Po uvolnění tlaku zase spontánně vyskočí. Při ohybu a natažení kolene je patella trvale mimo žlábek.
Stupeň IV: Toto je nejzávažnější, naštěstí vzácný stupeň. Patella je permanentně mimo žlábek a ani tlakem ji tam nelze vrátit. Tento stav doprovází výrazné deformace kosti stehenní a holení a náprava je velmi složitá, s nejistým výsledkem.

Stupeň 2 - 4 je možné vyřešit operativním zákrokem, při kterém je patella ukotvena na správné místo a zabrání se jejímu opakovanému "vyskočení". Pejskovi je tak umožněn bezbolestný pohyb a předcházíme také dalšímu poškození kloubu (tvorbě artrózy) a nebo zhoršování stavu. Vzhledem k tomu, že se jedná o dědičné onemocnění, papillon postižen luxací patelly stupně 2 - 4 by v žádném případě neměl působit v chovu!

Progresivní retinální atrofie

Jedná se dědičné onemocnění oka při kterém dochází k postupnému odumírání buněk oční sítnice. Onemocnění končí dříve či později ztrátou zraku. Vyšetřní na PRA provádí specializovaný veterinární lékař, který za použití přístrojů prohlédne oko a zjistí, jestli se u něj objevují nějaké příznaky onemocnění. Tímto způsobem odhalí onemocnění mnohem, dříve, než začnou být patrné první příznaky majiteli psa. V současné době je možné také provést genetický test, který odhalí nejen potiženého pejska (a to klidně už ve štěněčím věku, monohem dříve než je to možné klinýckým vyšetřením), ale odhalí také přenašeče onemocnění, který sice sám nikdy neonemocní, ale může předávat tuto nemoc na své potomky.

Výsledky klinického vyšetření mohou být:

1. PRA negativní - zdravý jedinec, u kterého vetrinární lékař nezjistil žádné příznaky onemocnění

2. PRA pozitivní - postižený jedinec, u kterého již jsou patrné známky onemocnění

Výsledky genetického vyšetření mohou být:

1. Pap-PRA 1 N/N - zcela zdravý jedinec, který ve své genetické výbavě postiženou alelu vůbec nemá - to znamená, že nikdy nemůže touto formou PRA onemocnět a ani ji nemůže předat svým potomkům

2. Pap-PRA 1 N/P - tak zvaný "přenašeč" nebo také "carrier", tento jedinec nemůže nikdy touto formou PRA sám onemocnět, prožije svůj život ve zdraví a nikdy se u něj žádný příznak nemoci neprojeví. Ale protože ve své genetické výbavě má postiženou alelu, může onemocnění PRA předávat na své potomky

3. Pap-PRA 1 P/P - tento jedinec je postižen onemocněním PRA a časem se u něj projeví příznaky onemocnění. V případě, že by takto postižený pejsek byl využit v chovu, předá onemocnění na všechny své potomky

PRA ani LP se v populaci papillonků nevyskytují nijak extrémně často. PRA je spíše vzácnou záležitostí. LP se občas objeví, ale naštěstí ve většině případů pouze v prvním nebo druhém stupni. Ale nač zbytečně riskovat a hazardovat se zdravím? Každý zodpovědný chovatel všechny své chovné psy i fenky nechá před zařazením do chovu vyšetřit a tím výrazně snižuje riziko výskytu LP nebo PRA u odchovaných štěňátek.